KULTURNÍ REVUE |
A tempo Revue

Básně | Close hearing | Reportáže | Recenze | Rozhovory | Eseje | Kritiky | Úvahy | Šuplík | Média | Zprávy



Básně Ondřeje Buddea

 1.9.2008

 

interval2.rtf

Je to horší                                            než prázdno je
to horší než                                          nic je to prázdno
které opustili                                        všichni kdo to stihli
kterým to                                             neujelo je
to nástupiště kterému            právě odjel
vlak a nástupiště si                              jakoby lhostejně taky
jednou musí přiznat samotu a já
nestojím na nástupišti            ale čekám přímo
v něm uprostřed jeho            in flagranti prázdnoty
a tak jdu                                              abych si pak zkrátil
cestu úplně                                           dopředu pod to smutný
voko monitoru a                                  v něm vidím malou
postavu tak už jsme     tři postava já nástupiště
je to chlápek vcelku                          obyčejný typ modrý
džíny černý tričko                           jako já udělám dva
kroky doprava on                                taky udělám krok
zpátky on taky                                     mávám on taky
otočím se on                                        nikde podívám se zas
na monitor dívá se                                taky otočím se on
nikde podívám                         se zas na monitor dívá
se taky otočím se on nikde podívám se
zas na monitor dívá                  se taky na perón se
hrne skupina                                         Poláků ztratil jsem
ho z očí trousí se                                další lidi druhá skupina
Poláků mávám oběma rukama a vidím úplně
vzadu mávání dvou    rukou žije! přijde ke mně
ženská a ptá se není                              vám něco ne to
nic je to úplně               v pohodě.

 

 

láska, listopad

proti sobě
čelem
oba bosi

svlékne kabát a podá jí ho
svlékne kabát a podá mu ho
je jí velký jemu malý
odloží kabáty za sebe

svlékne svetr a podá jí ho
svlékne svetr a podá mu ho
je jí velký jemu malý
odloží svetry za sebe

svlékne tričko a podá jí ho
svlékne tričko a podá mu ho
je jí velké jemu malé
trička odloží za sebe

svlékne si nátělník a podá jí ho
rozepne si podprsenku a podá mu ji
sahá jí až po kolena nemůže ji dopnout
nátělník i podprsenku odloží za sebe

sundá si kalhoty a podá jí je
sundá si kalhoty a podá mu je
jí jsou velké jemu malé
kalhoty odloží za sebe

stáhne si slipy a podá jí je
stáhne si kalhotky a podá mu je
plandají na ní jeho příšerně škrtí
slipy a kalhotky odloží za sebe

políbí ji
políbí ho
její ústa jsou drobná
jeho ústa přesahují
polibky odloží za sebe

vymění si místa

zády k sobě
se v listopadu pomalu oblečou

 

Vzkaz

Miláčku promiň najednou                 k tobě
dneska                                             nemůžu
přijít Nemůžu                                              přijít jako
se to dělalo 
za našich babiček
v padesátejch letech
Eva čekala a Toník se najednou
objevil nebo Vašek šel po
ulici a najednou Irmu potkal a
nevypadala jako ostatní
a v suterénu někdo tichounce
na někoho řval Když byly naši
mladý šel si Marcel
dát cígo pak za ním
přišla Denisa a von najednou
pochopil a po chvilce napětí
to celý prasklo a byl rok 84´                     Ne promiň
nepůjde to
ale                                             můžu k tobě přijít
po kouskách Proto                                    s tímhle
vzkazem posílám svou                         pravou nohu
od kolene dolů                                     zatímco
koleno opírám o dva schody výš        Víš že
eskalátory
beru po dvou                                              Časem pak pošlu
zbytek svý pravý nohy                        V devítce
si s jednou
bohatě vystačím
Taky pravou ruku
ti pošlu                                            V půl šestý jo? Navečer
už nebudu                                      žádnou potřebovat Co se
trupu týče koupil jsem mu pizzu u Araba takže
se o něj už nemusíš starat                       jen ho
prosím                                             pak přilož k ostatním
mým                                               údům Kolem
osmé k tobě přijde                                   i levá noha
a krk                             ale levou ruku
si ještě nechám                               Až v deset
vezme hlavu                                  do dlaně
a přinese ti ji
slož to                                                          prosím
dohromady                                     a ještě chvilku
počkej než se                                  vrátím.

 

 

Dejvická stream (Der Dejvickastrom)

Nezdálo se ti že už slyším pučet
tu nažloutle kořennou vůni gerber ze suchých
rukou čekající prodávající postávající ve vestibulu
mezi trasou shora a negativem
téhož v bleděmodrém? Milenci z Verony šílí
za tímhle ruským přízvukem na vokálech tak
dlouho až jsou z transu
v trapu a zpátky to už nejde jen tak obzvlášť
když stejné řeky - myšleno obrazně – do tebe
podruhé ne a ne a dál
si vedou svou až tam kde by se o vlnách
dalo mluvit stejně jako
o rukách naší čekající prodávající
stojící ve vestibulu hluboko pod sošnou botkou kterou
prorůstají vousy dávno zrecyklovaného
Lenina co právě tady stál jak
zlatý tele (zatímco Mojžíš byl v prachu
a proroci ještě na houbách) a čumáčkem ukazoval
mé mamince i tatínkovi že tudy soudruzi tudy
do prdele čumáčkem ukazoval směr a
zakořenil snad proto tu a tam můžeš
najít a opatrně vyříznout z podhoubí hříbek halucinogen
a až se vrátíš z pralesa
nakrájej na plátky a dej na noviny sušit (je toho
hodně a je to zadarmo) a to především proto že tady hluboko za
limes přijde někdy najednou tak krutá zima že
sto let tráva neroste a zásoby se můžou hodit a všechny
děti z dejvických průjezdů se už těší na
tenhle nukleární eintopf jak se ho
zdejší domorodci naučili v holubičích i kuních
dobách minulého století když ale nakonec zima skončí mráz
pomine a i na ledy přijde
tržení čekáme nakonec všichni pán nebo kmán předem
osvícení na jaro které jeden veronský milovník
nedělá ale pak přijde druhý třetí čtvrtý až se z toho
skládá nová báječná dekáda plná tolerance pohody
a vypasené prosperity s ikeovým štěstím jak puzzle
s motivem koťátek
a štěňátek
v heboučkém trávníčku.

 

 

sebereflexe

šklebím se na tebe                 šklebíš se na mě
mračím se na tebe                 mračíš se na mě
zubím se na tebe                 zubíš se na mě

dýchnu na tebe                         dýchneš na mě
nevidím tě                               
nevidíš mě
žasnu nad tebou               žasneš přede mnou

křičím na tebe                          nekřičíš na mě
napřahuju se k tobě napřahuješ se ke mně
dotknu se tě                 dotkneš se mě
                                    téměř

protiřečím ti                              neprotiřečíš
snímám z tebe otisky snímáš ze mě otisky
     prstů                           prstů

mávnu na tebe                          mávneš na mě
vyhrožuji ti                               nevyhrožuješ

rozběhnu se k tobě                          rozběhneš se ke mě
narážím na tebe narážíš na mě
rozsekám se o tebe rozsekáš se o mě
                                                a vysypeš mě z rámu na dlaždičky
                                                v koupelně

 

 

Irak news

V České republice dnes
padlo za oběť
bombovým útokům přes
60 lidí. Praha
počítá po pumovém útoku
na Staroměstském náměstí
na 30 zabitých. Další
oběti jsou hlášeny
z Brna, Liberce a Ostravy.
K násilným činům
se doposud
nikdo nepřihlásil.
Počasí: Dnes očekáváme
jasno s teplotami 37-42 °C,
slabý severozápadní vítr o
rychlosti 3 m/s. Zvýšená oblačnost
v provinciích Ninawa, Dahuk a Arbil.
V Bagdádu počítejte s výrazně
zhoršenou smogovou
situací.

 

 

Ondřej Buddeus (nar. 1984 v Praze) studuje norštinu a překladatelství-němčinu na FF UK. Překládá, příležitostně publikoval v A2, Revue Pandora, Souvislostech, pobyl semestr v Norsku a chystá se na další, učarovala mu totiž tamní podoba Jazz&Poetry, pracuje mj. v pražském Skandinávském domě, má menší redaktorský podíl i na atemporevue.cz.

Ondřej Buddeus

 

© A Tempo Revue 2025