KULTURNÍ REVUE |
A tempo Revue

Básně | Close hearing | Reportáže | Recenze | Rozhovory | Eseje | Kritiky | Úvahy | Šuplík | Média | Zprávy



Básně Ondřeje Novotného

 22.9.2008

Vyrovnat se se samotou
do trnů sázet semena

Rýt Trhat Kosit
Vyplít Řezat Roubovat

Je čas…
i čas…

Do vyschlých kráterů
zakrvit vroucí zahradničení

 

 

Jsou protržené sny a třešně na sadech
a dech a dech   a dech a dech   a dech a dech

Jsou cesty do Zaláskuživotdal
a dál a dál   a dál a dál   a dál a dál

Srdce je vlak

 

 

Za podzimními mlhami
rozlehlá alej Kdysilásky

Chtěli tančit a tak volali
po těžké době

Ale…

Snad že příliš chtěla…
a on už tehdy přespřílišný…

A tedy…

V průsmyku svítání
balvan manželství

 

 

Bylo nebylo… a tolik lásky
že nezbývá než mlčet aby…

Jen jednou aspoň jednou…
Ale vyřknutí je uřknutím…

A sotva dospělý verš
tragicky zahynul při nehodě

na cestě mezi Toužimí a Neumětely

 

 

Kouká kouká až si to odbude
až bude ráno až ji to zabolí

Mít rád sebe mít sebe rád
a druhého jen pod sebou a na sobě

Syn sytý usychat…
Příbytek nábytek dobytek…

Ale ona cítí a bolí ji to
ale na jiných místech… úplně jiných

 

 

Ondřej Novotný (nar. 1984 v Praze) je absolvent Vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka (obor Tvorba textu, scénáře). V současné době student Divadelní dramaturgie na DiFa JAMU v Brně. Autor veršů, písní, dramatických textů. Příležitostný hudebník a herec.

Ondřej Novotný

© A Tempo Revue 2025