KULTURNÍ REVUE |
A tempo Revue

Básně | Close hearing | Reportáže | Recenze | Rozhovory | Eseje | Kritiky | Úvahy | Šuplík | Média | Zprávy



Básně Ondřeje Lipára

 25.1.2010

 

 

–––

Žízeň ze ztráty hlasu
zapocené podvečery
platonik

Boty jsou cítit dnem
u cizího stolu s horečkou
svírá do papíru
prodlevy
vyčkávání

Stružka vody klesá nepropustnou garáží
hlásí se o slovo

 

 

–––

Po nocích si vypomáháš
a zkoušíš nežebrat
a nebrat
Ale díváš se
kradeš do zásoby
A oni vidí
Přecházejí bez zájmu

Rána tě cedí skrz zuby
kolečka

 

 

–––

Svazek hadů
to jsme
táhneme za jeden uzel

Všechno je pohyb a jazyk
pochyba a zvyk
stálost pohodlná vycházková hůl

Soustem hadího masa
že prý porozumíš

 

 

–––

Zase se svlékáš
že nemáš co říct nahlas
a přes veškerou snahu
ti cukají koutky

Ani tentokrát se na ta prsa
nemůžu dívat jinak
než se dívám na svá
Odrážíš se
a v zákopech
se nestřílí

 

 

–––

Dům promlouvá vzduchotechnikou
odsává s jistým sebezapřením
Je podzim
někteří jsou zapálení
jiní doutnají
všechno je parfémované
všechno je pod kontrolou
Pod dohledem průmyslových kamer
laskáme klávesy
a sluchátka

Vzdálenosti se zkracují
Venku je prý

 

 

–––

Stůl je
pracovní zábavní jídelní
neuspořádaný

Sněží
Pod dohledem kontrolek
a cizích oken
potkávám svá různá vydání

„Kolik ti je?“ mělo ponížit
ale je jen slabé a vytrvalé
uřknutí
pod jinými akty a dohodami

Procházím
Nikdo si nevšiml
že sám nevím jak

 

 

–––

Smutný byt
raději nenavštěvovat
Jenže co pak s tou nadějí

Pod četnými tapetami
spor o strany postele
Zadření navzájem
pinzety nože
květináče drobky skvrny

Zděděné
především nádory
až pak majetky
stavěné v nepaměti
prorostlé houbou

Je to neprůkazné
Věci jen ukazují
to ostatní tiká
zalité poctivou omáčkou

 

 

–––

Otec
zemře ztučnělý a prokouřený
s bolestí v kříži
Matka
zemře podvyživená a nervní
s anální fixací
Sestra strýc sečíst
odpočítat

Hroby jsem stále nepochopil
jsou nesrovnatelně méně praktické
než fotografie
Zbudou hlavně hlasy
mezi zděděnými stěnami
každý má svůj štěk

 

–––––––––

 

Ondřej Lipár (nar. 1981 v Praze) studuje na Fakultě sociálních věd UK, pracuje v oddělení public relations společnosti L’Oréal. Napsal sbírku Skořápky (Knižnice Ortenovy Kutné Hory 2004, podruhé 2009 jako příloha almanachu Wagon), publikoval i časopisecky. Své texty, ale také krátké reportáže z literárních akcí zveřejňuje na vlastním blogu.

předchozí příspěvek

 

Ondřej Lipár

 

 

 

© A Tempo Revue 2025