Básně Moniky Petrlové
15.5.2010
za čínskou polívku
za čínskou polívku z vlaštovčích hnízd
jsou dneska Japonci ochotni zaplatit
dvě stě dolarů
při současném kurzu šestnáct korun za dolar
by v srdci Evropy namísto
polívky z ptačího příbytku pořídili
jednodenní školení psychologie pro personalisty
bojový nůž Chameleon v lovecké úpravě
přehoz ze syntetického hedvábí
či ametystovou fontánu s křišťálovou koulí
v prvouce nám pančitelka říkala
že si vlaštovka obecná lepí hnízda z hrudek bláta
a že ho vystýlá peřím
a suchými stébly
v ornitologické olympiádě pro první stupeň
jsem za to vyhrála Rubikovu kostku a čtyři pedra
– táta tenkrát doma bouchnul šampus
a čtyřikrát za noc se s maminkou pomiloval
letos mi bude dvacet tři
sedím v kuchyni nad rozlámanýma nudlema
a čekám až sevře voda
za čínskou polívku z pytlíku
jsem dneska byla ochotna zaplatit
tři padesát
není to trochu potřeštíkované?
volal mi dramaturg ČT2
že by rád natočil
časosběrnej dokument o tom
jak zoufale to neumím
s klukama
prý by to nasadil
v hlavním vysílacím čase
proti Avataru
co vy na to?
ptá se
co na to René s Katkou?
ptám se já
René byl nadšením z-cela bez sebe
a Katka by nám taky píchla
dobře
říkám já
ale není to celé tak trochu
potřeštíkované?
možná je frajerský brečet
možná
je frajerský brečet
a házet přitom sklovinou
prasátka blejskavější
než ty od švýcarskejch hodinek
jenže
a na tom trvám
není nic smutnějšího
než opuštěnej kartáček Curaprox
vedle trojbarevný pasty
pro zářivej úsměv
jenže
a na tom taky trvám
není nic smutnějšího než holky
co cumlaj antidepresiva místo lentilek
aby se mohly zase smát jako klauni
kterým stát po letech vrátil
vyvlastněný šapitó
možná
je frajerský brečet
a ukřivděně přitom troubit do šnuptychlu
na celou výtahovou šachtu
aby i ten poslední soused věděl
kdo vyryl dole u zvonků
ten šišatej kosočtverec
jenže
a na tom trvám
není nic smutnějšího
než výtah pro čtyři osoby
kterým jezdíte spíš dolů než nahoru
jen se svým opilejším já
nebo uplně sami
a celej svět bude tak nějak k popukání
každej můj novej kluk je jako ten starej
akorát má trošku novej obličej
a jinak barevný pyžamo
pokud vůbec nějaký
je to jako s nábytkem:
když si jednou oblíbíte čalouněný křeslo
raději ho necháte párkrát přečalounit
než abyste si zvykali na barovou stoličku
jen protože je právě v kurzu
sama sobě rozumím celkem dobře
ale vysvětlujte to mámě s babičkou
vysvětlujte to kamarádkám
který by raději vyhořely
než aby cokoliv čalounily
vysvětlujte to svýmu diáři
kterej už dávno ztratil ponětí
kdo je kdo
vysvětlujte to svýmu psovi
kterej novýho přivítal
jakoby si starej jen odskočil do trafiky
sama sobě dávám posledních pár let
kdy budu randit s těma přes kopírák
s těma co si vypadli z oka
s těma kteří mě už nemůžou ničím překvapit
a pak… pak si najdu dobrovolnýho hasiče
napůl numizmatika napůl filantropa
se smyslem pro detail
a hlavně pro humor
a pak… budem vysedávat na barové stoličce
(křeslo bude už desátou sezónu u čalouníka)
budem popíjet americkou limonádu
budem si na střídačku říkat vtipy
a mí příbuzní budou šťastni
a můj pes bude šťastnej
a celej svět bude tak nějak k popukání
–––––––––
Monika Petrlová (nar. 1985 v Olomouci) v loňském roce dokončila Literární akademii Josefa Škvoreckého (obor Tvůrčí psaní). Je autorkou celovečerní divadelní hry Inzerát a spoluautorkou jednoaktové hry Sluší? V současné době se redaktorsky podílí na tvorbě internetového kulturního portálu E-kultura.cz a občasně přispívá do Psího vína. Kdyby někdy vyhrála miss, ze všeho nejvíc by si přála celosvětový mír a nový domov pro všechny opuštěné pejsky.
foto archiv
