Básně Ondřeje Holubce
5.6.2010
havárie
když přišla
radši jsem dělal že spím
a neuvěřil jí nic
ani tlukot vlastního srdce
čára života a křečový žíly
zalívat aby rostlo
- slepovat, stavět, hníst
mám strach že něco nebo někdo už to neunese
--- zatim sundám tu tíhu
cizí nohu ze svýho břicha
prohnu se, neprasknu
vstanu
do dne - mizernýho kafe, začazenýho okna
a podle nápisů se dá zjistit
jak se dneska jmenuje naše ulice
a klapnutí dveří se oddaně utopí v tom nebeskym tichu
harmonie gestem rozštěpí sama sebe
mozaice nepomůže modlitba, cigáro načatý filtrem, ani oblouk kolem kanálu
možná z pověrčivosti, zbabělosti
nebo kvůli střevním potížím
situace si žádá zmizet
a vrátit se
plný pokory
zalívat aby rostlo
- slepovat, stavět, hníst
troje kleště štípačky
sentiment
náhodné fotky
je jich tolik že
lezou mezi zuby
chutnají jak zavařená myš
a kdo spolkne
je víc
je výš
je povznesený
není tu
nemá to logiku
po silnici s krumpáčema přes ramena
jdou tři a cynicky se smějou
jdou
- do vedlejší vesnice pochovat známému psa
Ordynov na návštěvě
žlutá je podvod, řekl do stěny
a skrčil se mezi vrásky a boláky
v domě kam přišel s horečkou a špatným vínem
chodba dráždila chladem
fresky páchly
--- mlčel
uchvácený bojem
prsty bořil do hmoty
mazlavé a nejisté
čím hloub
tím přesvědčeněji
rozčekáno, připustil si
z hromady hnijícího nádobí vykoukla krysa
k vyhladovění
začali ---
budu tě hrýzt, řekla myška tužce
bude to nejspíš mentalitou
- stěny pokoje
jsou živy z jednotlivých scén:
*1 - ze zvyku opírám se o futra
*2 - v tureckém sedu do konzervy nořím cigaretu
*3 - zůstávám naživu - pod stolem namáčím chleba do špenátu
vtiskne se to
a zmatní
(koberec špinaví těmi nevysvětlitelně chybnými
dotyky chodidel
- ale rád se nechá obrátit)
---
je den - čtu bajku a okno se tváří
že je na východ
snad je to mentalitou
ruskou
stačí sklapnout, odhodit a vše
je připraveno
- matrace, pelest, lavór s vodou
na závěr
otevři bez ťukání, Natašo
protože tebe není mi dáno milovat
jen se dotýkat, vnikat, zpotit pár hodin
nic navíc
snad je to tou mentalitou
- ale v téhle knize nejsem
hlavní postava
Lenočce narodil bych se
nakrmen nápady a pošetilostí
malá, nemocná - jediná
je jezero kde se nelze
neutopit
snad je to jen prachobyčejná smůla
co za stěny
stahuje strop níž
řemeslo
zvonek
ten zvuk
netrhá zdi jen matku zvedá z gauče
a nejstarší křičí
- že je to zas jen z televize
u dveří se občas s někým srazí
"nerostem už dál - plíseň ve špajzu, haranti, já - ani ten plevel ve mně..."
za dveřma nic
- jen to falešný
v nich
noc na to se picnout
zašuměl bych
vydal zvuk vařící konvice
do mikrotenovýho sáčku
on už se sám natvaruje
do světa
do kterýho se pozvu
s pistolkou pro děti
a magazínem pro dospělý
--- za sebou
zauzluju dveře
a do děr na vzduch nacpu terče
co nepůjdou prostřelit
jako sem - na moji stranu
z dalšího sáčku vyfouknu:
dvanáct piv, náboje
a plastikovou pannu
café NA
kafe dej si kafe
protože to je přesně to
co u nás v kavárně můžeš
možná to nestojí za to
ale tohle necháváme na tobě
my lidi z kavárny
uklizečky
servírky
provozní
manažeři
inscenovaní hosté
nás vůbec nezajímá co tu chceš
když si na veřejnym netu pustíš porno
vyhodíme tě
jinak si dělej co chceš
stejně jak my
když si pečem pizzu v mikrovejv
nebo tu chlastáme plzeň třetinku v plechu
nebo tu mrdáme
šukáme v šatně
na wc pro invalidy
nebo normálně na plastový židli skoro ve výloze
ale to málokdy
dej si co chceš
a vyjdi do té ulice
a pak se vrať
protože MY V KAVÁRNĚ
jsme lepidlo na magory uchyláky zneuznané poety somráky avon lejdy a majkly jacksóny
pohádej se vzbuď rozruch udělej faux passssssssssss
fakt
teďka
opravdu
bude to jiný
–––––––––
Ondřej Holubec (nar. 1984 v Přílepech u Holešova) navštěvoval gymnázium v Holešově, studium žurnalistiky a filozofie na Masarykově univerzitě v Brně nedokončil. Pracuje jako zástupce šéfredaktora regionálních novin na Kroměřížsku. Publikoval na serveru pismak.cz, časopisecky v Psím víně a Hostu. Momentálně žije v Kroměříži.
foto archiv