KULTURNÍ REVUE |
A tempo Revue

Básně | Close hearing | Reportáže | Recenze | Rozhovory | Eseje | Kritiky | Úvahy | Šuplík | Média | Zprávy



Básně Olgy Richterové

 1.11.2010

 

 

O potopě

Nechutnosti činím.
Však mě nevidí.

Zkouším depilaci suchým z nosu,
pojídám obočí (to vypadané)
a ze všeho nejraději spím.

Jen občas s překvapením zjišťuju,
že mluvím zájem, a přitom si
na cizí chválu zuby brousím,
slibuju, i když nemám ani páru,
jak ty lány slibů zkosím…
A pak to vzdám a hodím flintu,
ať si zreziví.

Však se to tak moc neví,
tak se z toho přeci nestřílí.

Nechutnosti činím.
Pak se rozprší.

 

 

O erozi

Nebudu pevná skála,
rychle zvětrám.
Jenže ten písek,
co jindy hřeje mezi prsty u nohou,
ti brzy začne skřípat mezi zuby.

Milý můj…
Nežli se takhle proměním,
najdi si jiné ležení.

 

 

O radosti

Poklepeš na květináč v létě
a dutá hlína napoví,
co chybí.

Vyletí mušky z larev
přisátých na listech
a vydají se po jezdících schodech
vstříc druhému konci;
přischnou k rámu.

Poklepání urychlilo smrt.

V metru pak vstaneš,
pustíš paní sednout
a tetelíš se,
že sis vůbec všiml.

 

 

O sebezapření

V týhle disciplíně vážně nevynikám.
Jsem papiňák,
v lepším případě vlčí mák,
a druhým vytýkám, když nevytýkaj.

Zato ty zatneš zuby
a skřípění
připíšeš tramvajím.

Já vypěním,
ty potají.

 

 

Doma

Navlékám slova.
Leštím je mezerami.

V mezidobí
umřel děda, a babička
už nás nepoznává.
Oba sami?

V hlavě má
těžký závěs.
Alzheimerovskou čerň.
A potřebuje práci.

Tak
chválím
chválím
chválím
skvěle vyžehlené
spoďáry

a vymýšlím
další
přerovnávání.

Ujišťuju:
jsme doma, babi, doma!
Dnes jinam nepůjdem.

 

 

–––

Souhlasím, normální je nebejt,
natož ve dvou.

Na zahradě
padají jabka.
V každým maximálně osamělej červ.

Jo, normální je nebejt.
Ani jednou.

 

 

Na pánských záchodcích

Na pánských záchodcích
esence existence.
Čáry a kosočtverce.

Zas se tam někdy podívám…

Ta jednoduchost
je chladivá.

 

 

–––

Maminky, nerozmazlujte své syny!
Co my pak s nimi?

 

 

–––––––––

Olga Richterová (nar. 1985) v září dokončila studia překladatelství – tlumočnictví na FF UK v Praze. I přesto jí zůstává záhadou, že jsme schopni se dorozumět. Roku 2008 jí Ortenova Kutná Hora vydala knížku veršů Napříč kůrou. Od té doby píše články pro svůj blog a jiné bohulibé weby, ale básní se trochu bojí. Věnuje se korpusové lingvistice a spolupráci mezi mladými křesťany a muslimy při sekání chapadel fundamentalismu.

básně 2007

 

Olga Richterová
foto archiv

 

© A Tempo Revue 2025