KULTURNÍ REVUE |
A tempo Revue

Básně | Close hearing | Reportáže | Recenze | Rozhovory | Eseje | Kritiky | Úvahy | Šuplík | Média | Zprávy



Básně Jitky N. Srbové

 22.2.2008

Jitka N. Srbová

Narodila se v roce 1976. Vystudovala bakalářský program na FHS UK. Od roku 2004 je šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon. Pravidelně pořádá večery autorského čtení. Jako editorka zpracovala sekci internetových autorů v Antologii české poezie II. díl, 1986-2006 (dybbuk, 2007). Vlastní básně publikovala v časopisech Psí víno a Weles, je zastoupena v almanachu Stělesnost (Straky na vrbě, 2006). Pravidelně publikuje poezii na internetových literárních a diskusních serverech pod nickem Natasha. Pracuje jako reklamní textař. Žije v Praze.

 

Srbova

 

 

S nohama

S nohama vraženýma v koupeli
S mátou kolem kotníků
Doufám
Že rozpukaná kůže znovu obrazí
Dá bílá semena -

V zimě je budu loupat do nakřáplé mísy
Mluvit příběhy
Pro vnoučata s gázovými vlasy

Která (než na ně přijde)
Visí v kokonech potrhaných záclon
Z okna

 

Před západem

Koleny ještě klečím v záhonu
Paže sťaté jabloně už znova
Obrazily

Skrz ně se dívám do skrytého slunce
Držím tělo mimo signál

Marně házíš šiškami
Bulvy je odrazí
Bodlák dej mi pod jazyk

Stejně usne od kotníků k ramenům
Můj dům

 

Post jaro

Někdo poklepal na keře hůlkou:
Vyšlehly čepele

Zeleň bere město útokem

Od bezů kýchání
Od kotníků holá stehna -

Přeju si jíst z ramen sůl
A z obočí

Najednou jako když utne -

Po jaru je každé zvíře smutné

 

Pozorování

V dešti se nebe kácí jako vlak
Do pražců

Po mečích topolů
Jedeš očima
(Krajina v šachu nedýchá)

Kdybychom teď spolu v kupé leželi
Složení jako jídelní hůlky
Byla bych k tobě
Tupým koncem

A ty bys mě bodal do břicha

 

Pozorování II.

Špinavá záclona
Umrněný kaktus
Poklice vzpříčená v průvanu –

Z Petřína padá vůně odmykaných klínů

Stín jírovce přinesl úlevu
Po páté odpolední
Na cestu vzhůru chybí síla

Na duši jak na psa voláš
Sedni

 

Při stříhání plotu

Při stříhání plotu
Padají ruce sotva vypučené

Určený tvar nepřipouští kompromis

I nás tak tvarovali
I my byli ořezaní o nestoudné pupeny

Ještěže se neví
Přes okraj pelesti se nevidí

Co přetrvalo pod zemí

 

 

PROMĚNA

Záprstní kosti

Každým prstem zvlášť
Všemi dohromady
Kreslí vzduchem granátové jablko

Myslí nůž

Rychlým tahem utnout roky jež uplynuly
Při větší námaze klouby otékají

Eva se choulí v ráji

 

Předloktí

Není tetované
Jen jizva svědčí že krev umí téct
Banálně po říznutí

Husí kůže při debatě o civilní smrti
Je předstupněm k ovládnutí dlaní
Prostor pro svázání –

Zbarví se mapou podlitin
Po naléhání
Nevyslyšeném

 

Lokty

Opřené o stůl při čtení
V záhybech usazený prach

Lokty napřažené
Bolavé kosti proti desce
Z leštěného dřeva

Vivisekce knihy
Probíhá soustředěně:

Lokty přidržují střeva

 

Paže

V samotě jeví se bez napětí
Rovnají v polici prášek do pečiva
Vypadlý z určeného místa

Ordnung je záchrana od poledne
K noci

Měsíc vše polévá
Stínem z rozlitého piva

Zahrada bledne
Dům zívá

 

Ramena

Nekrčit
Nevěšet
Pomalu přijmout tíhu hlavy

Když prší
Kůže kradmo uvolňuje vůni

Shrbeně odmítnout hovězí komplimenty!
Připravit další díl proměny:

Prsty
Lokty
Rameny

 

 

 

 

 

© A Tempo Revue 2025